Momentálně jsem rok po škole, ( AVU ) kde jsem byl v atelieru malby u Vladimíra Skrepla a Roberta Šalandy.
dělal jsem obrazy a reliéfy ze dřeva na téma umělec / status umělce. Izolovanost umění od světa, snaha o návaznost s modernistickou tradicí. Na toto téma volně navazuji.
teoretickou práci, nebo další umělce, s kterými bych se esteticky nebo obsahově doplňoval
zpětnou vazbu, konzultaci projektu, pomoc s instalací
dlouhodobý
tohle bude poprvé
Chalupáři, pivo, teplá vana, vernisážové plky
Marcel Duchamp, Tracey Emin, Michel Houellebecq, Herman Nitsch, Pablo Picasso, mistr Theodorik, Marlene Dumas
NÁMĚTOBRAZŮ
Kladu si otázku do jaké míry vlastně vidíme a do jaké
míry se snažíme si na oči dávat jakýsi filtr takzvaný
„prázdný pohled”.
FORMA OBRAZŮ
Nakreslila jsem lineární kresby na téma oko.
Tyto kresby jsem naskenovala a jeden výtisk vykreslila
pastelkami. Barevné kresby jsem opět naskenovala a
postupně je tisknu na plátno.
Digitální sken (pouze tužkou) jsem v Pc opět vykreslila v
podobném duchu ale na tabletu v Pc a rovněž je tisknu
na plátno.
Při finálním tisku na plátno či papír si hraji s výřezem a
velikostí.
POČETOBRAZŮ
Vznikne 12 obrazů s námětem oka vycházející z pastelek a 11 – 12
obrazů vycházející z kresby na tabletu.
INSPIRACE ACÍL
Téma oka mě v této podobě napadlo jako překonání
první bariéry v osobním kontaktu.
Prvotní inspirací pro moje obrazy jsou dětské
omalovánky, které mají tu vlastnost rozvíjet motoriku
dítěte v dnešní době si s nimi „hrají” i dospělí.
Lásku k neviditelnému (umění).
Zodpovědnost, důvěru a pracovní nasazení. (Amaterský výklad karet:-D)
Od augusta (srpna) pracujem na bakalárskom projekte, kde moju fascináciu komármi aplikujem na ľudí a ľudské spoločenstvá. Komáre sú podľa ľudí ohavné, nepotrebné, nebezpečné. Ľudia sú podľa ľudí ohavní, nepotrební, nebezpeční. Takže píšem, zháňam, stresujem, zle spím, ale čo z toho, že skutočné komáre sa začínajú pomaly liahnúť.
vtipy, citlivá komunikácií, pracovné nasadenie 1000000., kompromisy, snacks, dlhouhé rozhovory (nie zas tak vyčerpávajúce)
ešte vtipnejšie vtipy, mojkanie, pracovné nasadenie na leveli skoro 1 milión, stres, plač, panické záchvaty, dlouhé vyčerpávajúce rozhovory
na věky
tohle bude poprvé
idealismus, Chalupáři, mezidruhová spojení
Nan Goldin, Greta Thunberg, Donna Haraway, Karl Marx, Eva Koťátková
Pracuji na obnově prostor bývalého kostela Sv. Matouše v Jimramově, připravuji prostory pro svůj performance ateliér. Rád bych sem během letoška (podzim) přenesl koncept Laboratoře tiché hudby (zaměřené na performance a zvukový experiment) (vznik 2017 v bytové hudební scéně na Minoritské 12 Brno) a uspořádal zde sérii podobně zaměřených událostí. Pro ně hledám spřízněné performery a hudební projekty.
Na první týden v září připravuji 3. ročník landartového plenéru Krajina Umění Jimramov s přesahy do somatiky, rituálu, performance, instalace, multimédií. Opět hledám pro tuto aktivitu další spřízněné duše.
Pro letošní plenér chystám vícekanálovou projekci záznamů performance(zatím bez názvu) na kruhové krojové spodničky. Chci zapojit neperformery/rky, zasadit je do konkrétního přírodního prostředí, nechat je spontánně reagovat. Výsledek akce nechávám improvizaci a okamžité inspiraci.
společné téma, nápad, prostor, čas
kontinuální práce, performance, site-specific instalace, artefakt, nalezené umění, masky, hudední improvizaci
Aktuálně pracuju na animaci s názvem Zahrada.
Je to o teoretické fiktivní situaci, co by se mi mohla v budoucnu stát (nehraju si na vědmu, jen se znám).
Je jeden kratičký seriál, který jsem párkrát jako malá hrdlička viděla, byl daný jako bonus k nějaké jiné pohádce na dvdečku. Viděla jsem ho málokrát, ale vyrylo se mi to pod šedou kůru mozkovou. Moje paměť je pamětí měsíčního kotěte a vzpomínek co mám z dětství bych napočítala na prstech svých ruk, takže tato pohádka musí něco znamenat, když z mojí hlavy neodešla. Mam ji tam zarytou tak tvrdě, že mám pocit, že je součásti mě, mojí historie, tak jsem se rozhodla vyobrazit jak silná je moje dominantní dětská vzpomínka v tomto příběhu, ve kterém jsem protagonista(Milan). Zkoumám příběhem jak moc si nevědomě modifikujeme vzpomínky, motáme se do nich a že nejsou jenom minulost. Finální dílko bude lidem znalým seriálu Zahrada dávat víc smyslu.
Příběh je o panovi Milanovi, ktery zdědí po strýcovi nebožtíkovi zahradu, o které nikdá neslyšel. Šel se na ni podívat, byla nejblíž džungli, co kdy pan Milan uvidí. Slyšel hlasy a kočičí vřeskot za kterými se vydal. Tři kluci, všichni mu jsou povědomí, ale Milan vůbec netuší, co se děje. Chlapcové zní, že ho znají, zkřiknou ho, že od něj věky neslyšeli. Milan zmatený vzpomíná na čas, kdy se odstěhoval studovat a potom pracovat. Ostřejší z kluku mu řekne, že je debil ze se ani nerozloučil, ale prominou mu to když je zbaví zlého kocoura co je v zahradě. Mezitím, co hledá kocoura si uvědomí, jak je možné, že ti kluci jsou pořád děcka a jemu uz táhne na šedesát? ale řekne že smutek s člověkem dělá divy, v tom zakopne a velký kamen. Couvne a podívá se - je to náhrobek zlého kocoura. Hm. Hledá kluky aby jim to pověděl, ale už je nikdy nenašel. Byl přesvědčený, ze mu hráblo, tak se rozhodl zahradu opustit na věky. Jak odcházel, tak si na stěně z venku zahrady všiml starého vybledlého plakátu na seriál Zahrada na kterém byli ti tři kluci a zlý kocour.
Ochotu ke kompromisu, darovaní dostatečně času aby projekt dopadl co nejlíp co zvládnem, dobrou komunikaci, až se poznáme tak důvěru ve mě a moje schopnosti a cigo pauzičky))
Oddanost k researchi a dělanému projektu, znám dobře základ technologií, Photoshop je moje pravá ruka a su šikovná s foťákem, mám zkušenosti s vystavováním i instalací, su milá a mám silnej moravskej přízvuk
Série A Wolf of His Land / Vlk jeho Země, která nastiňuje klimatický žal a cesty z něj skrze postavu vlkodlaka. Daný žal nevychází jen z dat o globálním oteplování, ale i z hluboce zakořeněného strachu ze ztráty planetární jistoty. Naděje pak figuruje výkvětem jarního kvítí a prostým obdivem a radostí nad přírodou, která nás bezprostředně obklopuje. Vlk v sérii reflektuje mužská privilegia a odkazuje na koncept petromaskulinity – propojení fosilních paliv a tradičních představ o moci. Kombinace lidské a zvířecí anatomie ztělesňuje mezidruhovou solidaritu a upozorňuje na realitu, že klimatická krize se netýká jen lidí. Vlkodlak jako autoportrétní postava nese touhu uniknout lidskosti a vině spojené s naší závislostí na fosilních palivech. Olej v žilách, komíny trčící z masa – existenční bezmoc vůči destruktivnímu systému, který nastavují za účelem zisku ti nejmocnější. Pozorování a obdiv jara a přírody, která navzdory nepřátelským podmínkám stále ještě žije – inspirování se jí a sběr sil. Vizuální jazyk série čerpá inspiraci z propagandistických plakátů, figurální malby klasicismu a romantismu, stejně jako z map a snímků těžebních oblastí mého rodného kraje i Saska, kde projekt začal.
Vzájemnou podporu skrze teoretické podklady a dlouhé konverzace. Pomoc při dotažení série a naplnění potenciálu projektu.
Vstřícný otevřený přístup, ruce a hlava k zaměstnání, důvtip a dobrý tabák.
Greta Thunberg, Donna Haraway, Bruno Latour, Karl Marx, Ana Mendieta, mistr Theodorik
Když jsem při výletu do Gruzie minulé léto omylem nasedl do špatného minibusu, který mě místo k Tbilisi přiblížil k jakési malé horské vesnici na druhé straně země.
Skoro všechen svůj čas momentálně věnuji dokončování diplomové práce, plnou rostlinných vláken a květnatých symbolů vycházejících z nitra krajiny. Je to jakýsi vrchol mé obsese vytváření a množení travnatých struktur v obraze, od kterého si občas odskočím k médiu sochařskému nebo k animaci.
nové perspektivy, vřelost, nadšení k vytvoření něčeho nového
své perspektivy, vřelost, nadšení pro nový projekt, domácí kozí sýr, vodováhu s laserem
úlet v galerii
tohle bude poprvé
pivo, mezidruhová spojení, zelený čaj
Donna Haraway, Michel Houellebecq, mistr Theodorik
V poslední době jsem zvládla: pár spálených pánví a překlížených obrazů a zamknout zavazadlo v Benátkách do úschovny a potom se bez něj vrátit domů, protože jsem nebyla schopná najít správný kód pro otevření. Ale kdo by nechtěl druhý výlet do Itošky?
Ve své dřívější práci jsem zpracovávala téma zahrady, kterou jsem vnímala jako uzavřený, ohraničený prostor, kde věci můžou fungovat jinak, i když jen formou metafory. „Čas, který běží pozpátku“, „předměty, které si samovolně vybírají své místo“. Zahrada měla sloužit jako prostor, kde dochází k hledání rovnováhy a vyvažování různých sil, které můžou oscilovat mezi extrémními pozicemi. V obrazech jsem organickou přírodu zjednodušovala a „ovládala“ pomocí geometrických forem a dávala ji do kontrastu s hrubě nanášenou enkaustickou vrstvou.
V novém projektu chci prostor Zahrady „obydlovat“. Pomocí figur chci rozšířit dosavadní koncepci obrazů a přidat do nich narativní složku. Vycházím při tom ze svých skicáků a kreseb, ve kterých objevuji různé spojnice, příběhy a motivy. Obydlování zahrady nemusí být přímé, ale i zprostředkované. Postavy se mohou objevovat nepřímo, jako odraz v zrcadle nebo kaluži vody, jako stín, stopa nebo jiný lidský zásah do krajiny.
Pro moji práci je typické budování atmosféry za využití minima prostředků. Používání zjednodušených forem a zkratek, stylizace, hravost a kontrasty. Něco magického, jakoby v dálce, ale i všedního, skoro na dosah.
Otevřenou mysl, fajn nápady. Být ochotný spolupráci. Diskuzi, komunikaci, přehled, humor. Trochu filosofie.
Sdílení radosti z hledání a objevování. Diskuzi a komunikaci… (skoro na úrovni, řízlou random věcmi, které jsem někde posbírala). Otevřenost, přímost a spolupráci.
Momentálně pracuji na diplomové práci, ve které navazuji na dlouhodobější téma své prostorové tvorby - vytvářím fragmenty a situace imaginativního posthuman světa. Esence života ve své dualitě - křehkosti a vitální síly se projevuje splynutím pozůstalých civilizačních a organických matérií v nové formy nonhuman bytí. Tyto entity prorůstají časem a prostorem, zkoumají a spoluutvářejí vlastní environment. Často užívám dualit významů a vlastností materiálů ačkoli spekuluji o binnárnosti našeho vnímání světa. V této sérii objektů užívám neopracované dřevo, beton, sklo a cín.
Momentálně pracuji na projektu Moon cannot be heard, půjde o kresby a malby, doplněné objekty (ze slaného těsta nebo hlíny - chci aby si zachovali biomorfní a organický kontext). Téma balancuje mezi utopií a deziluzí, v kresbách se objevují antropomorfní bytosti typologicky pramenících z původně keltského, dnes irského, bájesloví o sídhe a vílích kopcích. Prostor a čas je záměrně skryt ve fluidním vizuálu, závisí tak na třetí osobě observativního charakteru nezúčastněného pozorovatele. Celý projekt tímto způsobem nachází bezpečné útočistě v nejednoznačné atmosféře. Bilance prvku reality v pracích tedy není pevně daná, ale proměnlivá, subjektivní a obecně zpochybnitelná. Výrazná disonance času a místa, je zde neustále narušována, což podtrhuje textová rovina, ne-li pouze textové fragmenty, propojující osobní prožitky nebo témata s univerzálními otázkami. Tento vizuální narativ tak osciluje mezi osobní mytologií a širším kulturním kontextem, kde se zpochybňuje nejen samotná koncepce reality, ale i možnosti jejího utopického překonání.
entuziasmus, cit, diskuzi a skvělou komunikaci, zkušenost a schopnost teoretické reflexe
entuziasmus, cit, diskuzi a skvělou komunikaci, kávu
