adela.mitova@gmail.com

Momentálně se potím nad svojí bakalářkou, kde zpracovávám téma hranic pomocí úmrlčích prken.

"Stěna jako hranice, překážka i začátek. Při hledání spojení s vlastními kořeny jsem narážela na jazyk – bariéru oddělující mě od minulosti. Dovedlo mě to k umrlčím prknům, nositelům vzpomínek. Vybledlý text mizí, zůstává jen otisk. Stěna z těchto prken se pro mě stala nejen symbolem kulturního dědictví, ale i osobních obav. Je to přechod – nutnost překročit, porozumět, projít na druhou stranu."

V posledních letech jsem se asi nejvíc našla ve zpracování problematiky geopolitiky – jak nás ovlivňuje, kde žijeme, s primárním zaměřením na rozdělený osud sudetského obyvatelstva. Zabývám se naším spojeným kulturním dědictvím a velmi ráda zabrouzdávám i do dějin národů.

Celkově se nejvíc věnuji body-performanci a teď teda s velkou libostí expanduji i do prostoru.

Otevřenou debatu o prostoru a společné kreativní řešení konceptů. Zapálení pro věc. Možná i nový pohled na zobrazování děl v jiném kontextu.

Workoholismus, flexibilitu, dlouhé debaty a možnost přivezení skvělého pifka z Plzně.

dlouhodobý

tohle bude poprvé

mezidruhová spojení, vernisážové plky

Marcel Duchamp, Greta Thunberg, Herman Nitsch

Moje snaha sestříhat nějaké to introduction video do téhle přihlášky.

Ano

Ano

angelartlia1@gmail.com

Pracujem na dielach a sochach ktoré sú odkazom pre buducnost .Sochy, figuríny, ktoré prepájam akousi sieťou do jedného pozitívne vnímaného celku pre pozorovateľa, je môj vlastný a špecifický druh tvorby. Mojím cieľom je vzbudiť reflexiu vážnych otázok pomocou pozitívnych emócií. Myšlienka ekológie a recyklácie je potrebná pre túto dobu, a tak isto aj pre pochopenie a toleranciu v spoločnosti voči iným názorom, emóciám, kultúram alebo sexualite. Figuríny, ktoré boli využívané obchodnými reťazcami, boli vyradené, doslúžili svojmu účelu. Často končia na smetiskách, tak som sa im rozhodla dať druhú šancu a využitie ako kusu umenia pre dizajn každodenného použitia – či už ako dizajnový kúsok do domácnosti

Žijeme v konzumnej spoločnosti, ktorá nemá hraníc, ale snažím sa uviesť hranicu pozitívnej siete a prepájam ju pre ekologickejší svet.

Nasadenie a dobru náladu

Vystavu s výbuchom pozitivity a energie

úlet v galerii

tohle bude poprvé

workoholismus, teplá vana

Netflix, Pablo Picasso, Elon Musk

Ano

Ano

per.natalko@gmail.com

Když propadám panice, že nic nefunguje a všecko je drahý, jezdím za babičkou na kafíčka a u toho koukáme do zahrady.
Povídáme si o její tvorbě a o době, ve který tvořila. Momentálně naslouchám a snažím se všechno zaznamenat a zdokumentovat. V budoucnu bych chtěla naši textilní a keramickou tvorbu provázat v uměleckém dialogu. Velkým tématem je hygge a rodinná konstalace. Techniku Art protis otevíráme v kontextu dekorativního umění - jak se dalo uživit uměním za režimu.

porozumění, napojení a společné hledání souvislostí

naprostou odevzdanost

úlet v galerii

tohle bude poprvé

vernisážové plky, klimatický žal

Tracey Emin, Nan Goldin, Ana Mendieta, Eva Koťátková

neumím dělat palačinky, ale furt to zkouším

Ne

Ne

karolina@tomanovi.cz

Dělám teď na cyklu plenerů české krajiny.
Nové generace ztrácí kontext místa, vztah, odpovědnost a často i potřebné praktické dovednosti. Vazba na naši zem, naše tělo. Společenství bezprostředně blízké, se kterým se budeme setkávat možná poprvé.
Zabývám se bazální složkou našich kořenů předešlých generací. Kulisami našich životů v době bezprostředně klíčové v růstu osobním i ekonomicko-kulturním. Dědictvím, které by bylo fatální zapomenout nebo předem odsoudit.
V tomto duchu se zaměřením na biotopy se chystám vést i svou bakalářskou práci na enviromentálních studiích na Veterinární univerzitě

Ve spolupráci hledám partnery, se kterými budeme diskutovat a česat nadhozená témata včetně rozpracování referencí. Ráda se pustím do spolupráce s dalšími médii, které se budou navzájem doplňovat nebo i konfrontovat.

Moje práce může podprahově vybízet k tématům jako je krize ve vztahu k českému prostředí, hospodářství, lidem, tělu, původu. Nabízím širší rozpracování těchto oblastí ale nebráním se ani reakci na jiné. Mým médiem je malba. Nabízím specificky citlivé, nevtíravé pojednání, které nezahltí.

dlouhodobý

tohle bude poprvé

workoholismus, idealismus, Chalupáři, poezie, teplá vana, mezidruhová spojení, vernisážové plky

Bruno Latour, Ana Mendieta

Ano

Ano

dendevend@seznam.cz

Ve své tvorbě zpracovávám „bezčasí” nebo také „jsoucno”, v motivech opuštěných míst. Mé náhledy se potkávají s filozofickou disciplínou metafyziky a ontologie. Pokud však zjednoduším myšlenkové toky, dala by se označit za jedinečnou každá chvíle, kdy se malířovo oko pozorně dívá a vstupuje do procesu malby, v ponoru do čisté přítomnosti. Viděné promlouvá v symbolech a oko tvůrce funguje jako orgán intuice. Krajina s domem i bez něj v mém pojetí představuje mystický symbol stvoření, života, smrti, zániku, relativity času.

Akvarelové obrazy vytvářejí portréty jedinečnosti brlohů v podobě starých chatrčí, rozpadajících se domů, dočasných příbytků či provizórií, opuštěných míst nahlodaných zubem času. Stavení se stávají součástí krajiny a spoluvytváří jejího genia loci. Každý z domů má svůj vlastní příběh. Oko tvůrce uzří jej v jednom z okamžiků transformace, na trase spějící od jejího vzniku ke konečnému zániku, jako „zjevení ticha”.
- chaty, místa provizorie, prostoty zbavené standardů a přepychu, místa snů a snoubení člověka s přírodou
- kůlny, časem zapomenuté útulny věcí, domy bez oken, patinou dokonalý šperk krajiny
- domy na pokraji zhroucení, ve své opuštěnosti člověkem tiše vyčkávají na paži svého bagru
- příbytky pro bezdomovce stulené do opuštěných nádražních přístřešků
- bunkr, dočasné útočiště vojáka čekajícího na útok nepřítele, pomník smutné absurdnosti zlomových časů naší země
- dvůr uprostřed stavebních přesunů hmoty a jeho náhodou vestavěná zátiší, v přerušeném procesu tvorby budovatele, věčně stojí v tichu, pokřtěná sněhem
- brownfield, místo nikoho, hnízdo bezdomovců, koček a urputných zahrádkářů čekajících na likvidaci městem; nádraží bude!
- historická trafostanice uprostřed hor, konzervuje informace o čase minulém

Spolutvorbu

Otevřenost, naslouchání, zodpovědnost

na věky

tohle bude poprvé

idealismus

Eva Koťátková

Jednoho dne jsem se rozhodla, že je čas složit zkoušku z autoškoly.
Když přišlo na parkování, začala jsem se potit. Zkoušející mě požádal, abych zaparkovala mezi dvěma sloupky. No jo, mezi dvěma sloupky! Při pokusu zaparkovat jsem se trochu zakymácela a narazila do stojícího auta. To auto se také trochu zakymácelo. Instruktor se na mě podíval a řekl: „No, to je… kreativní přístup.“

Ano

Ano

dendevend@seznam.cz

Ve své tvorbě zpracovávám „bezčasí” nebo také „jsoucno”, v motivech opuštěných míst. Mé náhledy se potkávají s filozofickou disciplínou metafyziky a ontologie. Pokud však zjednoduším myšlenkové toky, dala by se označit za jedinečnou každá chvíle, kdy se malířovo oko pozorně dívá a vstupuje do procesu malby, v ponoru do čisté přítomnosti. Viděné promlouvá v symbolech a oko tvůrce funguje jako orgán intuice. Krajina s domem i bez něj v mém pojetí představuje mystický symbol stvoření, života, smrti, zániku, relativity času.

Akvarelové obrazy vytvářejí portréty jedinečnosti brlohů v podobě starých chatrčí, rozpadajících se domů, dočasných příbytků či provizórií, opuštěných míst nahlodaných zubem času. Stavení se stávají součástí krajiny a spoluvytváří jejího genia loci. Každý z domů má svůj vlastní příběh. Oko tvůrce uzří jej v jednom z okamžiků transformace, na trase spějící od jejího vzniku ke konečnému zániku, jako „zjevení ticha”.
- chaty, místa provizorie, prostoty zbavené standardů a přepychu, místa snů a snoubení člověka s přírodou
- kůlny, časem zapomenuté útulny věcí, domy bez oken, patinou dokonalý šperk krajiny
- domy na pokraji zhroucení, ve své opuštěnosti člověkem tiše vyčkávají na paži svého bagru
- příbytky pro bezdomovce stulené do opuštěných nádražních přístřešků
- bunkr, dočasné útočiště vojáka čekajícího na útok nepřítele, pomník smutné absurdnosti zlomových časů naší země
- dvůr uprostřed stavebních přesunů hmoty a jeho náhodou vestavěná zátiší, v přerušeném procesu tvorby budovatele, věčně stojí v tichu, pokřtěná sněhem
- brownfield, místo nikoho, hnízdo bezdomovců, koček a urputných zahrádkářů čekajících na likvidaci městem; nádraží bude!
- historická trafostanice uprostřed hor, konzervuje informace o čase minulém

Spolutvorbu

Otevřenost, naslouchání, zodpovědnost

na věky

tohle bude poprvé

idealismus

Eva Koťátková

Jednoho dne jsem se rozhodla, že je čas složit zkoušku z autoškoly.
Když přišlo na parkování, začala jsem se potit. Zkoušející mě požádal, abych zaparkovala mezi dvěma sloupky. No jo, mezi dvěma sloupky! Při pokusu zaparkovat jsem se trochu zakymácela a narazila do stojícího auta. To auto se také trochu zakymácelo. Instruktor se na mě podíval a řekl: „No, to je… kreativní přístup.“

Ano

Ano

mazankovaelis@seznam.cz

Momentálně se zabývám výtvarným vyjádřením prostředkem malby, jehož hlavním cílem je zaměřit se na propojení reality s imaginací a humorem. Fascinují mě věci, které na prvním pohled nevynikají klasickou estetikou, například rozkládající se květiny nebo ovoce, dále koš nebo dokonce toaleta. Baví mě objevovat hranice mé fantazie a spojovat do sebe nespojitelné koncepty.

Hlavní pro mě je komunikace a pochopení vůči mému výtvarnému vyjádření a hlavně smysl pro humor.

Schopnost aktivního naslouchání, jsem otevřené kterékoliv radě i názoru.

dlouhodobý

tohle bude poprvé

workoholismus, poezie

Marcel Duchamp, Tracey Emin, Nan Goldin, Bruno Latour, Karl Marx, Herman Nitsch, Pablo Picasso

Jednou jsem převařila klih na přípravu šepsu a i přes to jsem se pokusila o následné natření na plátno, nakonec skončil v koši šeps i plátno.

Ano

Ano

koranmarek2@gmail.com

Aktuálně se snažím tak trochu dát do kupy a poslouchat intuici k vydání se správným směrem. Potřebuji nějaký přivýdělek a ačkoliv se všude můžu ohánět svým životopisem i portfoliem, je problém z toho něco vytěžit. Nemám rád peníze, ale potřebujeme je všichni. I já. Morální ostruha. Haha. Mám rád se nechat vést a zachytávat nápaditosti a obraznosti co přilétají z éteru i odnkěkud z hlubin. Snažím se trošku navrátit k malbě, protože standartně se věnuji hlavně kresbě, fotce a následné montáži a postprodukci v digitálu. Chtěl bych víc rozumnět roztíratelné barvě. Taky se snažím víc dělat hudbu, protože mi to nedá spát a to bych se ani nenazval hudebníkem. Nedají mi klid ty fascinující struktury rozpadlých fasád a staletých chodníků, ty všednosti. Vždy se sám sebe ptám, jestli jsem jediný, kdo z toho všeho šílí? Nechci se uzamykat jen do jedné disciplíny. Jsem otevřenej experimentům. Těším se, až si zítra dám vyvolat film a zkusím se z toho vytvořit něco alespoň trochu krásného. Vlastně mě to i celkem baví. Moje poslední větší dílo bylo zamýšleno k výstavě na ploše Galerie na Zdi u nás v královském městečku. Triptych Neopodstatněného jsem to pojmenoval. Tři odlišné harmonické části, spojené jemnou iluzorní kresebnou strukturou. Škoda, že konzervativní porota z radnice to odmítla. Ovšem mělo mi to být jasné, že tam radši budou mít další prostý komiksy, protože zas tak do nitra jít nechceme, žejo... Ale jdeme všichni dál, něco se třeba povede.

Snahu smysluplné kooperace ve smyslu opravdového vytěžení a sloučení nejlepčích ideií nás obou. Ne frustrující kompromis ve snaze protlačit tam každý svůj nápad a nedbat na celistvost. Chtěl bych taky rozšířit si obzory a zvolit možná alespoň z části nějaký multimediální přístup. Jo, a taky bych rád zašel na pivko

Řekl bych, že dokážu vyslechnout protějšek a dát úsilí do vytvoření jednolitého zajímavého celku, kde společně najdeme jak v teorii, tak v samotném provedení. Rád načerpám a objevím nové znalosti a principy, které jsou dosud neznámé. Také nabízím přátelský přístup a rád napřed zachytím nějaký nápad, který se mi zdá krásný, a až poté při realizaci si ho vlastně prohlédnu skrz na skrz.

na věky

tohle bude poprvé

idealismus, pivo, poezie, dystopismus, zelený čaj, klimatický žal

Marcel Duchamp, Tracey Emin, Donna Haraway, Forensic Architecture, Karl Marx, Matka Tereza, Herman Nitsch, Eva Koťátková, mistr Theodorik

Nepovedlo se mi toho hodně...

Ano

Ano

mar-mar@email.cz

Mým celoživotním tématem je čas. Neuchopitelnost okamžiku. Maličkosti.
Na začátku své výtvarné dráhy jsem toužila zachytit každý myslitelný okamžik dne a nezapomenout ho. Hledala jsem způsoby, jak ho neztratit. Napsala jsem o tom v různých podobách ve dvou bakalářských pracech i dvou diplomkách.
Ze dne na den najednou začalo všechno být jedno a já byla schopná za tím vším, co jsem dělala, za vším, co jsem byla, zavřít dveře a na dlouhých 7let se vymazat ze světa. Idealismus vystřídala tvrdší realita, z níž člověk nevyvázne psychicky odolnější, ale obohacený o mnoho nového a (ne)chtěného.

A pak se znovu objevit, jakoby nic. Jako by ten čas neuplynul a jen byl víkend a v pondělí jsem zase přišla do práce.

Chtěla jsem napsat nějakou hlubokomyslnou úvahu na téma AI, které nás všechny nyní obklopuje. Ale vlastně to není potřeba. AI je jako oheň. Je dobrý sluha, ale zlý pán. A než se trh (pře)sytí, budu mezitím tiše doufat, že nám budoucí AI nebude usnadňovat kreativní práci, ale nahradí nás při praní prádla a při úklidu (ze kterého se stala má deset let trvající preformance).
Do té doby si budu kreslit sama. Spoustu hodin. Bez pomoci AI.

Hledím na prázdnou stěnu a kreslím perokresbou (která trvá hodiny) světlo, které tam ještě ráno bylo, ale které vydrželo jen krátký okamžik.
A taky fotím technikou kamera obscura, kdy za dlouhý čas zachytím jen jeden rozmazaný podexponovaný moment. Prchavý moment, kdy je světlo okrajem stínu.

Fotografie, perokresba a akvarel.
To je teď, co mě k umění zase vrací.

Trpělivost (důvod o patro níž). Schopnost nadchnout se pro věci banální a neviditelné.

Nabízím možnost pracovat s tryskomyší, která umí, na co sáhne a která ve svých myšlenkách někdy větví tak, že není schopná se vrátit k původnímu tématu a člověk někdy lituje, že se vůbec zeptal, protože přijde mnohem víc odpovědí (i na nepoložené otázky), ale přesto nakonec odejde obohacen.

na věky

tohle bude poprvé

workoholismus, teplá vana, mezidruhová spojení

Marcel Duchamp, Jean-Jacques Sempé, Eva Koťátková, Steina Vasulka

Trapasy (už) nepočítám. Někdy stačí promluvit a další je na světě. Když je člověk učitel, občas to komplikuje situace, ale studenti mě pořád s radostí zdraví, tak to asi nebude tak zlý.

Ano

Ano

terezie.rausova@seznam.cz

Na šíleně barevných malbách. Propojuji environmentální problémy s fenomény sci-fi a jiné popkultury. Mým středovým zájmem je hmyz a brouci. Mám rád brouky.

Společné nebo doplňující způsoby přemýšlení.

Spolupráci s malířkou a objektovou tvůrkyní.

dlouhodobý

tohle bude poprvé

idealismus, pivo, mezidruhová spojení, vernisážové plky, klimatický žal

Marcel Duchamp, Greta Thunberg, Donna Haraway, Bruno Latour, Marlene Dumas

sehnat práci v kultuře

Ano

Ano