Aktuální výstava
Andriy Rachinskiy, Daniil Revkovskiy / War of Inscriptions
Před pěti lety vstoupila východní Ukrajina, stejně jako jižněji ležící Krym, do hledáčku světových médií. Příčinou se stala širší geopolitická konfrontace, která zde přerostla v krvavou, vojenskou intervencí sousední země podněcovanou válku. Jak se však horký střet postupně měnil v zamrzlý, novináři a televizní štáby přesměrovaly svou pozornost k jinému dění ve světě, který se zdá být přeplněn politickými, sociálními nebo environmentálními krizemi. Faktem ovšem je, že řešení východoukrajinského konfliktu, který i nyní plní úlohu „pokračování politiky jinými prostředky“, se nezdá být nablízku. Válka stále tragicky zasahuje do životů mnoha konkrétních lidí a ovlivňuje celou společnost.
Daniil Revkovskiy a Andriy Rachinskiy, umělci z Charkova ležícího nedaleko ukrajinsko-ruské hranice, ve své tvorbě dlouhodobě analyzují realitu a tenze svého regionu. V projektu KTM – 5 (2018) se zabývali tragickou lokální tramvajovou nehodou z postsovětských časů a schopností lidí se přizpůsobit, dílo The overhaul (2017) zas rozkrývalo typické vizuální vzorce městských exteriérů a nalézalo jejich skryté významy. Umělci přitom vždy vycházeli z obrazových materiálů, které dokumentaristicky shromažďovali na sociálních sítích, v archivech nebo ve veřejném prostoru a dále je analyzovali a interpretovali.
Stejné metody využili i ve své reflexi konfliktu na Donbase, kterou nazvali Válka nápisů. Její inspirací a námětem se totiž staly většinou neumělé, v rychlosti vzniklé nápisy, jaké se pravděpodobně objevují v každém válkou či revolucí zasaženém veřejném prostoru a jsou specifickou směsí vypjatých politických provolání a osobních emocí. Jedna část prezentace má tak podobu seznamu ženských jmen, jak správně tušíme, matek, příbuzných a partnerek vojáků, která tito psali na pancíře a plechy svých vozidel, s nimiž se účastnili prudkých bojů v první fázi války. Nápisy ukazují jednu z psychologických vrstev války, kterou asi můžeme spojit se snahou udržet si uprostřed bojů pouto s mimoválečnou osobní normalitou. Současně jména zviditelňují zde nepřítomné, přesto konfliktem hluboce zasažené osoby. Zatímco tyto nápisy pochází z válečných oblastí, další cyklus dokumentuje hesla, která se objevovala na zdech a plotech po celé zemi. Většinou měly proukrajinský patriotický obsah, ve východních oblastech a v samém Charkově se však střetávaly s texty, které vyjadřovaly opačný pohled a zpochybňovaly integritu státu. Jak konstatují umělci, kteří tento boj sledovali, nikdo z neznámých autorů však nebyl schopen vymanit se z obecných klišé, překročit rámec vyprazňujících hesel, jaká souběžně kolovala na sociálních sítích. Umělci se rozhodli intervenovat do těchto monologů a v noci je doplňovali úryvky vět matky, která ve válce ztratila svého syna. Obsahem i emocemi radikálně odlišná slova psali v obou jazycích, tedy v ukrajinštině a ruštině. Tyto řeči přitom nejsou jen tím, co odděluje, skutečnost je složitější – jedním se hovoří v ukrajinské armádě, kde bojuje syn, druhým jeho matka, žijící v ruskojazyčné oblasti.
Prezentace tak ukazuje nejen jedno z horkých míst dnešního světa, který stále nebezpečněji sklouzává k extrémům i apatii. Vedle bitev válečné techniky a hesel přibližuje ještě jiné boje – snahu vyrovnat se s jejich následky v prostoru ryze privátního bytí.
Ondřej Navrátil
Daniil Revkovskiy (1993) a Andriy Rachinskiy (1990) vystudovali uměleckou akademii v Charkově, kde dnes také žijí a společně pracují na projektech, analyzujících realitu současné Ukrajiny. Svá díla představili v tomto roce v Madridu (Soot, Hybrid Festival), v Berlíně (Mirror, Kunsthalle am Hamburger Platz) nebo v polském Gorzowě (At last, MOS Gallery). Doma se prezentovali v rámci charkovského Bienále mladého umění, výstavy PinchukArtCentre Prize v Kyjevě (KTM-5, 2018) nebo v ARTSVIT Gallery v Dnipru (Soot, 2018).
