Aktuální výstava

Ragged zprostředkovává mezioborový dialog tří autoru – Jana Bražiny, Karolíny Jansové a Mateje Pšečicky – jejichž tvorba osciluje mezi sochařinou, scénografií, performancí a oděvní tvorbou. V epicentru zájmu autoru stojí tělo – lidské, imaginární, fragmentární, performativní – přetvořené skrze textil, pohyb, instalaci a objekt. Název výstavy odkazuje na rag dolls – hadrové panenky coby symboly křehkosti a paměti. Tělo není reprezentací, ale procesem, záznamem i nástrojem. Ragged tělo je prošité, sešívané, recyklované. Je relikvií, médiem vzpomínek těla, mysli a materiálu, ale i aktuálním aktérem v prostoru. Textilie zde nefunguje pouze jako médium vizuální nebo řemeslné, ale především
jako scénografický jazyk – struktura, která artikuluje prostor a zároveň jej dramaticky akcentuje. Výstava záměrné rozvíjí prostorové a narativní příběhy galerie OFF/FORMAT – místa s vrstvami užití a funkcí, jehož minulost bytu, tiskárny či školky rezonuje s motivem těla jako místa otisku a stopy. Trojice autoru se v rámci výstavy Ragged setkává na společném území textilu, těla a prostoru, avšak každý z jiného
směru. Jan dlouhodobě rozvíjí poetiku textilní instalace jako prostředku pro zkoumání identity a mezilidských vztahů, jeho objekty a kostýmy často ztělesňují ambivalentní vztah k tělu – jako místu paměti i zranitelnosti. Jeho instalace přímo odkazuje na školku, která v galerii kdysi byla a ze které jsou v galerii dodnes patrné stopy. Matěj pak do instalace vnáší performativní energii, která se pohybuje mezi
módní estetikou a terapeutickým rituálem. Skrze svou alter identitu Pchenda hledá ochranu ve formě háčkovaných textilií, kdy se jejich nošení stává emoční zbraní i prostředkem proměny. Jansová přináší do výstavy scénografickou strategii – schopnost artikulovat prostor výtvarných děl, pomocí materiálu, detailu, rytmu a smyslové zkušenosti. Skrze figuru v rozvíjejícím se konceptu Overthinking Sisters
symbolizuje proměny mezilidských vztahů, které neustále aktualizuje v reakci na osobní proměny i širší společenské pohyby. Společně vytvářejí proměnlivý narativ – výstavu jako tělesný́ konstrukt, kde se textil chová jako paměťový nosič, socha jako prostředí, a pohyb jako prostředek porozumění. Výstava není syntézou, ale živým polem, kde dochází k průběžné výměně gest, materiálu a situací.
Právě pro tuto charakteristiku autorů a prostoru byla ke spolupráci na realizaci přizvána Karolína, jejíž přístup k instalaci jako aktivnímu poli vnímání proměnuje galerii v tělesně-scénografickou krajinu, kde se významy skládají přes pohyb a pozici diváka. Ve světě, který stále silněji standardizuje podobu těla, identity i životních drah, přináší výstava Ragged vizuálně intenzivní a symbolicky nabitý protipohyb. Kontrasty barev, forem i výrazových jazyků tří autorů otevírá prostor pro sdílení zkušeností těch,
kteří se vymykají normativním vzorcům společnosti. Téma těla se zde objevuje jako průsečík napětí mezi individualitou a očekáváním a mezi ochranou a zranitelností. Výstava klade otázky po tom, co znamená „normální“ a „správné žité“, a to nejen přes obsah, ale i skrze médium – textil, který́ je ze své podstaty vrstvený, proměnlivý a často přehlížený.