Aktuální výstava
Marie Hantáková, Jana Chmelařová, Denisa Langrová / Svět sa čenžnul
Tři umělkyně spojuje mnohé. Všechny studují či studovaly na UMPRUM v ateliéru Volného umění I., občas spolupracují, a byť jsou jejich samostatné projekty většinou rozlišitelné, u všech můžeme sledovat příklon k podobným vyjadřovacím prostředkům. Výsadní roli zaujímá pohyblivý obraz, jehož prostřednictvím vypráví příběhy, v nichž se nezřídka mísí dokumentární optika s fantazijní, mytickou a pohádkovou, s čímž souvisí také jejich kolážovitý a fragmentární charakter, využití animace a různých efektů nebo určitá bezprostřednost. Tento jazyk se pak stává nástrojem formulace sdíleného vidění světa, které je ovlivňováno aktuálními diskurzy – feminismem, environmentalismem, posthumanismem nebo spekulativním myšlením, stejně jako osobními a generačními zkušenostmi. Během sledování šesti videí se tak vynořuje v jakési kaleidoskopické tříšti chvějící a „čenžující sa“ svět, který nás obklopuje a proniká a který z dobrých i špatných důvodů nazýváme antropocén.
Je jasné, že není místem, jež by vyvolávalo příval optimismu. Radixxx (Chmelařová, Langrová) nás přenáší do světa, který již naplno pocítil důsledky klimatické změny, nicméně ze svého současného dystopického kurzu evidentně vychýlen nebyl, protože rozhovoru dvou hrdinek dominuje marnost, paralýza a vědomí absurdnosti individuálního boje. Také Rok 23: Z popela (Hantáková, Chmelařová, Langrová) lze vnímat jako kritický komentář snah o lepší svět, v nichž absentuje zábava. Chimerx (Chmelařová, Langrová) vypráví příběh chiméry, bytosti složené z buněk s druhově rozdílnou genetickou informaci a sloužící lidem jako nádoba na orgány. Tento byznys s nesmrtelností, inspirovaný nedávnými experimenty s transplantací prasečího srdce člověku, má však nepředvídatelné následky. Unexpected shopping (Langrová a další) vypráví o přírodě kolonizované byznysem a konzumní mašinérií, zatímco Hvězdný prach (Chmelařová) připomíná naší ješitnosti, že jsme jen zábleskem komety v toku a šíři kosmického času. Trampot (Hantáková, Suchanová) nás naopak přenáší do světa osobních vztahových nesnází, které lze číst i jako odkaz na nesnadnou orientaci v tekutém světě manipulací a stereotypů.
Nicméně si můžeme také všimnout, že tyto spekulace a komentáře o možném nejsou zdaleka pouze chmurnými perspektivami. Je v nich také porce nadhledu, a především, byť někdy jen malá, naděje či alespoň uvolnění svírající tíže. Příběh tak může například dospět k náhlému zvratu a prozření, které umožní vykročit za současné horizonty, nebo je spojen s gestem odporu, případně může nabízet jiný pohled z odstupu. Přičemž nejdůležitějším momentem, který toto vše spojuje, se nakonec ukazuje přátelství. Sdílení, naslouchání, budování spojenectví a společné snění se stává oporou, hybatelem i cestou v transformujícím se lidském a mimolidském světě. Což se může zdát jako banální konstatování, ve skutečnosti je však jednou z klíčových zkušeností a výzev.
Ondřej Navrátil
