Libretto

MATĚJ SMETANA

TOMÁŠ JAVŮREK

 

LIBRETTO

 

6.6. – 18.7. 2012

 

Vernisáž ve středu 6. 6. v 18 hod.

 

Pozvánka

 

 

 

Matěj Smetana, Tomáš Javůrek / Libretto

Zatímco píši tento text, můj počítač se modlí. Mé vědomí je ušetřeno úzkostných vibrací a v klidu se věnuje práci, jen občas jsem vytržen mrazením, že Bůh computer vyslyší. Tomáš Javůrek (společně s Barborou Trnkovou) vytvořil aplikaci, která „napadá“ připojené počítače našimi modlitbami. Každé další připojení roztáčí modlitební mlýnek našich proseb bez našeho vědomí. Elektronická síť přebírá po vzoru asketických mnichů duchovní správu rovnováhy světa. „Připojím se.“ Továrna na abstrakci Matěje Smetany zase jednoduchými konstrukčními metodami vyrábí hvězdy, tolikacípé, jak je libo, vystřeluje je, lidské konstrukty/klamy na nebe a do naší současnosti i historie. Přestože jistou spojnicí vystavujících by se mohlo jevit studium na brněnské FaVU, umělci se osobně poznali až při přípravě výstavy pro OFF/FORMAT a výsledek této spolupráce potvrzuje blízkost jejich tvůrčího uvažování.
Nadsázka, přitom až vědecká důslednost ve zkoumání, kutilství, virtuální prostor.

Podobně jako v modlitbě, kterou pronášíme pouhým zapnutím počítače a podobně jako u náhodné malby v Matějově animaci Poslední malíři, je také v Librettu tematizován přístup k divákově mysli a to, co se děje jaksi mimochodem, bez našeho vědomí, přitom však významně ovlivňuje skutečnost.
Bez vědomé kontroly sníme i dýcháme. Když pomineme různé meditační praktiky, je nejvšednější formou kontrolovaného ovládání dechu zpěv. Přirozeně nám tím umožňuje vystoupit z multižánrového celku provozu naší existence a pozorně vnímat jeho díl.
Násilné zbystření tímto směrem přináší apnoe, onemocnění, komplikující spánek zúžením či úplným uzavřením dýchacích cest na nebezpečně dlouhou dobu.

Člověk se musí probudit, aby se mohl znovu nadechnout.

Není vyloučené, že vám apnoická pauza připomene hudební skladbu Johna Cage, přestože (naštěstí) netrvá celé 4 minuty a 33 vteřin. Právě v dechové pauze si člověk uvědomuje (ne)samozřejmost dýchání. Dech samotný skrze existenci nedýchání.

V tom lze spatřovat i princip projektu Libretto. Název odkazuje k žánru opery, její jednotlivé složky jsou však důsledně rozebrány a odtrženy jedna od druhé (v opozici k charakteru zmíněného žánru). Jako by zde opera v plném pohroužení do děje, do svého snu, zalapala po dechu. Zůstává obraz bez zvuku, tichem zvýznamnělý, a následně zvuk bez obrazu, v prázdném prostoru galerie náhle téměř jevištně hmotný, hmatatelný. Vřazený do aktuálních audiosochařských tendencí (Tomáš Vaněk, Filip Cenek a Ivan Palacký).

Libretto je italské slovo označující knihu nebo operní text. V názvu jej má také jeden typ čtečky elektronických knih. Zdvojeným „t“ tak autoři kromě kolébky opery akcentují význam způsobu čtení. Příběh skrytý ve formě čtení příběhu. „… v našem podání může vytvářet
stejně tak představu halucinujícího šílence, kosmického kataklyzmatu, jako poetický výjev romantického snílka. Důležité však je, že necháváme, ba přímo vytváříme, dostatečný prostor pro divákovu projekci. Konstruujeme tak virtuální obraz v myriádě variací přímo uvnitř divákovy představivosti.“

Petr Kovář

 

 

Vernisáž

↑ Foto: Jitka Karlišová

 

Instalace

OFF FORMAT © 2016, všechna práva vyhrazena  .  code by MFÁčko  .  webdesign by Pinxit.cz