Voní, jako když ti hoří vlasy
Lenka Glisníková, Tania Nikulina / Voní, jako když ti hoří vlasy
Dopřejte si voňavé nicnedělání! Nečekejte s dárky na Ježíška, a odměňte se po skončení velkého
vánočního úklidu sama! Napusťte si až po okraj horkou vanu a blízko ní dejte několik vonných
svíček. Uvolnění těla i duše je pak zaručené! Ti, kteří si netroufnou na svíčky, mohou bez obav
provonět svůj domov pomocí elektronického ohřívače vosku Wax Melts od značky Air Wick.
K času Vánoc se pak nejlépe hodí aroma „Vůně maminčina koláče“.
Zatímco lifestylové magazíny nám svými návody zaručeně uvolňují tělo i duši, něco nás stále
sleduje, snímá, odhaluje torza našich pohybů, nedostatečnou harmonii mezi tělem a designem,
nefotogeničnost prostoru pod skříní a mezi postelí a nočním stolkem. Horor? Když sjíždíte
Instagram nebo Facebook, objevíte náhle fotografii, na které sedí kdosi cizí na vašem sofa ve
vašem obývacím pokoji. Dostatečná zaměnitelnost těchto fotografií a interiérů způsobí, že vás
vůbec nenapadne, že se k vám někdo vloupal a udělal si selfie v místě, které považujete za
svrchovaně soukromé. Nepotřebujeme skutečné vloupání do našeho soukromí, tím vloupáním je
již dávno samotný vizuální rámec toho, čemu říkáme soukromí, vnucený nám zvenčí. Jeho sdílení
pak vytváří ikony, zástupné obrazy našich životů, které se jako masky prodávají v designových
trendech.
Hořící vlasy se dost možná ve škále instantních vůní ještě nenabízejí. Vnášejí do čtení Lenčina
a Tanina pokojíčkového environmentu kritické znepokojení. Právě tak jako práce s kamerou
v podivně šmíráckém videu, v němž je vedle prolamování privátní zóny nejhlasitější emocí
bezvýchodnost. Autorky se vzdaly přímé kontroly nad kamerovými záběry a svěřily ji vysavači,
který se sám pohybuje prostorem a uklízí. Svědomitá přitom pohodlná (vysněně automatizovaná)
péče o čistotu domácnosti naráží na „bariéru“ zaplněného, lidmi obývaného prostoru –
nevyzpytatelné záběry zoufale se točícího přístroje, který není sto naplnit své katalogové poslání.
Jak autorky uvažují, symbolem hranice mezi vnějším veřejným a vnitřním domácím jsou
„papuče“. Ačkoliv jsou papuče užitným produktem, Tania s Lenkou je vytvářejí jako umělecké
artefakty, pozoruhodné materiálové kreace, které jsou sice nositelné, ale přinejmenším
výstřední, což mimo jiné odkazuje právě k pojetí soukromí jako svého druhu divadelní scény,
designové masky, vítězící nad naší potřebou intimity a pohodlí. Otázky po prostupnosti jiné
hranice, mezi tzv. volným a užitným uměním, autorky pokládají společně s tapetou, jejíž
dekor vznikl právě zmnožením fotografií papučových artefaktů. Insiderské hádky mezi umělci
a designéry o „vysokém umění“, o nadřazenosti určitých hodnot, jsou tak další meziřádkovou
rovinou instalace.
Práce Lenky s Taniou často spojuje zájem o komunikaci a vztahy. Formulují je jako „situace“,
živá setkání v autorkami definovaném vizuálním a sociálním rámci. Fyzická instalace nebo
performance tak slouží spíše k odkrytí obrazu určité společenské struktury, současně ale
využívá výrazně „výtvarný“ arzenál, který znejišťuje kritickou notu a zprostředkovává umělecký
zážitek jako primárně nejednoznačný, mnohovrstevnatý. Vyzkoušejte s našimi umělkyněmi také
vy Primalex Plus – výborný pro ložnice a jiné středně náročné komerční i obytné prostory, voní,
jako když ti hoří vlasy!
Petr Kovář
